Od květy
tahle to začíná…
I když to bylo před pár měsíci doteď nevěřím jak jsem byla hloupá. Abych zapadla, rozhodla jsem se kouřit. Věřím, že mnohé z vás to také mohlo postihnout. Může to být i z frajeřiny, nebo z problémů a nervů, které se snažíte řešit tímhle způsobem. Popravdě důvodů může být více.
Dostala jsem se do jedné party, přestala se učit, stal se ze mě úplně jiný člověk. Na své staré kamarády jsem se vykašlala a chodila jen se svou novou partou. Ze začátku to bylo docela super, chodit s těmi největšími borci a uznávanýma holkama z celé naší vesnice…
Ale později mi to už tak super nepřišlo.
Z příležitostního kouření se ze mě stala závislačka. A vůbec - víte co jsme celý den dělali? Jen jsme se poflakovali, pořád jen kouřili a dělali různé průsery. Začaly mě docházet peníze na cigarety a musela jsem pořád jen žebrat od nich. Pak jsem jim to dlužila… a vůbec pořádně jsem do toho namočila. Jednou ve škole jsme brali Kouření a jeho příčiny.
Většinou jsem ve škole nedávala pozor, ale tohle mě nějak zaujalo. Učitelka nám začala vykládat jeden smutný příběh o slavnému pánovi, který umřel na rakovinu a poté všechny příčiny co se stane když kouříme. Věděla jsem, že kouření způsobuje rakovinu, ale to bylo asi tak všechno. Moji kamarádi z party se tomu jen smáli a dělali pošklebky, ale já si najednou uvědomila- musím přestat!
Přestat je opravdu těžké!
Vyžaduje to velkou výdrž, pevnou vůli a případně pomoc druhých. Já hledala pomoc u svých kámošů z party, jenže ty měli ze mě měli akorát tak srandu a ještě přede mnou labužnicky kouřili cigaretu. Došlo mi, že takhle s tím asi těžko přestanu. Proto jsem udělala hodně velký krok. Řekla jsem jim: tady už nemám co pohledávat, prosila jsem vás o pomoc a vy se na mě vykašlali.
Řekla jsem jim své poslední sbohem, otočila se a odešla. Za sebou jsem slyšela všelijaké nadávky, ale nevšímala jsem se jich. Poté jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá a taky nespravedlivá ke svému okolí. Šla jsem za svou současnou nejlepší kamarádkou, omluvila se jí, jak jsem se k ní posledního půl roku chovala a ona mě vyslechla. S její pomocí se mi po dvou měsících povedlo přestat kouřit.
Jak přestat?
Poté co, jsem se vykašlala na svou partu, tak jsem zasedla k internetu a zadala „odvykání kouření“. Objevilo se mi mnoho možností jak s tím přestat. Například nikotinové žvýkačky či náplasti. Tento nápad se mi zdál dobrý, ale pro mě byl finančně nedostupný a popravdě jsem si ani sama nedokázala představit, že půjdu ve svých třinácti letech do lékárny a poprosím prodavačku o nikotinové náplasti.
Samozřejmě byli tu i rodiče, nebo jiné dospělé osoby, které by mi tuto možnost pomohly uskutečnit, ale tehdy jsem se uzavřela do sebe a žádné dospělé osobě se s tímhle problémem nesvěřila. Žiji s matkou, nevlastním otcem a mladším bráchou. Z toho můj nevlastní otec kouří. Mamka je většinu času v práci a táta, i když je více doma než ona, tak to na mně nepoznal, jelikož asi jako kuřák, necítil nic neobvyklého a změny v mém chování moc nepostřehl.
Zato mamka se mne na to častokrát ptala. Ale já říkala, že je to od táty, nebo že, jen kouří mí kamarádi, ale já ne. Lidé z okolí jí říkali, že mě viděli z cigaretou v ruce, jenže já to zapírala. Udělala si určitě o tom svůj obrázek, ale doteď nevím, jestli mi opravdu věřila nebo ne, či jestli s tím chtěla něco dělat.
Pomohli kamarádi – z internetu i z mého okolí
Na internetu také radili, že můžeme přestat sami. Že na to potřebujeme pevnou vůli a výdrž atd. A to je, podle mého názoru, pravda. Chatovala jsem si jednou z jedním 15tiletým klukem, který pro udržení vztahu z holkou přestal kouřit. Poradil mi, že si mám postupně snižovat množství vykouřených cigaret a potom prý přestanu úplně. Také mi řekl jaké budou mé příznaky abstinence. A jak řekl, také se stalo.
Jako běžná kuřačka jsem vykouřila dvě krabičky denně. Každý den jsem si o jednu cigaretu ubrala. Po měsíci to už byla jen jedna a potom jsem přestala úplně. Ale zas tak jednoduché to nebylo. Ze začátku to docela šlo. Ale když jsem měla pak málo cigaret, tak to bylo horší… Například když jsem viděla tátu jak kouří, nebo když jsem šla po ulici a někdo měl cigaretu v ruce. Někdy jsem to určené množství cigaret na ten den porušila, byla jsem hodně nervózní, pořád jsem musela něco dělat rukama a někdy se mi i občas klepaly.
Přesně tak jak řekl ten kluk. Kamarádka mi s tím velice pomáhala a podporovala mě. Mnohokrát jsem u ní spávala, protože jsem nevydržela se dívat na to, jak táta kouří. Když se mi to už konečně podařilo s tím přestat, tak jsem poděkovala kamarádce a taky tomu klukovi. Oba mi pogratulovali. Přítelkyně pro mě dokonce uspořádala i malou oslavu.
Dodnes, když vidím tátu, nebo jakéhokoliv člověk s cigaretou, kouknu se raději někam jinam. Třeba někam do přírody, na stromy, květiny a tak. Možná, že i jim cigaretový kouř vadí. Když mám někdy nějaké problémy, tak mě někdy popadne chuť si zapálit. Ale už bych s tím nikdy nechtěla začít. Sama dobře vím, že to už nikdy neudělám a radši rychle takovou myšlenku vypudím z hlavy.
Kouření jako zabiják?
Kouření může způsobovat například rakovinu plic, rtu jazyka, hrtanu, hltanu, jícnu, močového měchýře, krve (laukémie), žaludku a střev, slinivky, prsů. U žen také neplodnost, předčasný porod nebo vypadávání vlasů. U mužů hlavně neplodnost. Nejhorší následek je úmrtí, nebo malá pravděpodobnost dosažení vysokého věku. Takových nebezpečí je samozřejmě více. Jen si někdy všimněte, co je psáno na krabičkách od cigaret!
Dnes už je to u mě jiné
Ztratila jsem sice celou partu, ale ty pravé kamarády sem teprve poznala. Nadarmo se neříká, že v nouzi poznáš přítele. Teď mám svůj kruh fajinky kamarádů a pořád poznávám nové. Chodíme spolu ven, hrajeme míčové hry, a velmi se bavíme. Nu prostě si užíváme jako většina dětí v našem věku.
Co se týče mé staré party - od nich jsem slyšela časté nadávky. Ale když mě viděli s ostatními, už si netroufli nic říct. A postupem času nadávky úplně přestaly.
Ale pozor! Ne každý člověk, který kouří, musí být špatný člověk! Možná že si říkáte, že jako bývalá kuřačka tu dělám nějaká moudra. Ale svou chybu si podle mě postupem času uvědomí každý. Někdo za měsíc, někdo za rok a někdo třeba po dvaceti letech.
Byla bych moc ráda kdybyste se nad tím pořádně zamysleli zda OPRAVDU chcete kouřit (a ničit si zdraví) nebo ne.